_edited.jpg)
Na mém blogu mám několik pravidelný rubrik. Nedávno jsem dostal nápad na zcela novou a lehce odlehčenou. Než začnu psát druhý díl, musím se vrátit k tomu předešlému. Článek jsem sdílel na fb skupinách - Sféra bubeníku, Bubenická asociace. Po pár hodinách jsem nemohl uvěřit, jaký ohlas to mělo. V první skupině má článek kolem 80 reakcí a velmi rozsáhlou diskuzi, ze které si půjčím pár příspěvků. V druhé skupině si článek vedl téměř stejně. Samotný článek má přes 600 shlédnutí! Tímto chci všem poděkovat za podporu a jsem velmi rád, že si to nepíši jen pro sebe. pár komentářů z fb: - Mě se jednou stalo, že ty slíbené bicí prostě najednou po 4 písních musely strašně nutně okamžitě odjet. Zůsta
1. Bicí si neber, místní kapela je nám půjčí. Větu, které nechce slyšet žádné bubenické ego. Možná je to dobrá zpráva pro zbytek kapely, ale zde začíná bubeník upadat do hluboké deprese. Celou cestu na koncert musím přemýšlet v čem bude problém, kterých může být několik. Často se jedná o sadu v rozkladu, nebo naprosto nehratelnému postavení. Často slyším argument: Ale já si kombo taky půjčuji! To je hezké, ale hrát na cizí bicí je, jako by kytarista musel hrát na úplně cizí kytaru s nemožností nastavení popruhu. Bicí se půjčují také z důvodu ušetření času při přestavbě. Ať si říká kdo chce co chce, ale já mam ověřené, že hrát na vlastní je lepší pro všechny strany. Před vystoupením si vše ro
