Bubenické noční můry. Vol. 3

Hudební nástroj není pouze věc, ale je to součástí muzikanta. Prostředek, jak zhudebnit svoji osobnost. Není to o hmotné ceny, ale hlavně o citové vazby s daným nástrojem.

1) Ztráta

První velké noční můra se mi stala před lety. Den před nahráváním nám vykradli auto. Je to ten nejhorší pocit, když víte, že váš poklad ukradla nějaká fetka, která ani nemá ponětí, co přesně odcizila. Nechat v Praze naložené auto je samozřejmě velká chyba, ale od té doby mám vše v největším bezpečí.

2) Rozbití

Svůj první prasklý činel jsem obrečel. Byla to Hi-Hat Paiste 2002 sound edge. S rozbitím nástroje přichází i rozbití muzikantského srdce. Ještě je ale horší, když rozbití je práce někoho jiného!

3) Zapomenutí

Za ty roky se mi podařilo zapomenout ve zkušebně několik věci. Floor-Tom, paličky, nebo sluchátka. Nejvíce nesnáším zapomenutí drobných věcí na koncertě. Činelové podložky a šroubky mě vytáčí nejvíce.

4) Cizí sáhnutí

Každý bubeník má své specifické rozestavení sady. Přidejte si k tmu ještě OCD ( Obsessive–compulsive disorder ) a máte i z té nejmenší změny opravdovou noční můru. Pro pobavení doporučuji shlédnout následující video.

https://www.youtube.com/watch?v=9o-86as2qM4