Bubenické noční můry. Vol.4

Hraní na koncertech představuje nespočet možností, co se může pokazit. Může to být technika, spoluhráči, nervozita atd. Již už ve čtvrtém dílu se podělím o několik svých ne zrovna příjemných zážitků.

1) Blány, blány a zase ty blány

Tyto dvě fotky mluví za vše. Ve zkušebně je to ok, ale koncertě ne. Proto zásadně vozím sebou i záložní bubínek. Jednou jsem byl nucen dohrát set na druhou stranu bubínku. Blánu u kopáku jsem prokopl v létě. Měl jsem dvoják a samozřejmě praskla při prvním setu. Naštěstí mám vždy dost gaffy. Nejenže jsem mohl celý večer dohrát, ale mělo to v rámci možností normální zvuk.

2) Špatný odposlech/zvukař

Nekonečný příběh. Používám odposlech přes in-ear systém. Tím docílím komfortního odposlechu, ale o to je to více náchylné k nepříjemnému zvuku. Stačí málo a pískání kytary vám způsobí poloviční hluchotu po zbytek večera. Nejlepší je zasílat předem tech. rider, aby se zvukař mohl připravit. ( který si stejně většinou nepřečte )

3) Zdraví

Nejčastěji trápí bubeníky šlachy. Správné cvičení a rozehrávání se je nejlepší cesta, jak tomu předejít. Pokud se ale šlachy ozvaly, tak je to dlouho trvající problém, který hru významně narušuje. Člověk by se divil, jak i zvýšená teplota dokáže ovlivnit hru.

4) Školácké chyby

Nedostatek paliček, špatný stav nástroje, nebo špatná znalost písní. Nepodceňuji kontroly hardwaru, jelikož i maličkost může pokazit výkon.

Nikdo nemůže předvídat, co se pokazí, ale tady je pár věcí, bez kterých na koncert neodjedu: Gaffa, šroubovák a kleště, bindery, konektory, baterie do metronomu, záložní ladící klíče ( protože se neustále ztrácí ).