ROZHOVOR: Michael Cába

Rozsáhlý rozhovor vznikl v Papírně, kde jsme se seznámili. Udělal jsem rozhovor se skvělým bubeníkem, učitelem a milovníkem cestování za poznání nové hudby a kultur.

Mám tě na úvod představit jako bubeníka, nebo perkusionistu ?

No..řekl bych, že obojí dohromady. Ono se to tak nějak časem přelejvá. Hraju už dvacet let a za tu dobu se mi střídají období kdy převládají bicí, jindy jsou to zase víc perkuse. I v rámci perkusí to tak mám: nějaký období se např. věnuju víc cajónu, jindy zase víc cvičim na konga. To co se naučím na jednom nástroji potom automaticky uplatňuju u dalšího a to mě na tom i baví:)

Jak jsi začínal? Byly to nejprve klasické bicí?

Já ten začátek vnímam o dost dřív než jsem vůbec na nějakej nástroj sáhnul. Táta hrál na basu, takže u nás pořád byli nějaký muzikanti, poslouchalo se všechno možný a já jsem se v tom všem s nima taky vlastně zároveň louhoval. Později jsem chodil poslouchat desky k Frantovi Kučerovi, Pavlovi Hrubýmu. I díky nim jsem pochopil jak je poslech důležitej (později jsem se vlastně z velké části jenom díky poslechu naučil hrát flamenko). Na bicí jsem konkrétně začal hrát ale až ve 13-ti, kdy jsem začal chodit na bicí k Ivanovi Audesovi. Začínal jsem na klasickou soupravu.

Jaký to byly začátky? Co bylo dál?

Po dvou letech jsem začal hrát koncerty s prvníma kapelama což byli tenkrát Spěchej pomalu a Joe Blow. Tou dobou mě zajímal jazz, tak si pamatuju, že jsem chodil na jazzový dílny a tak.. Ale také jsem měl období, kdy jsem poslouchal Sex Pistols :D Doma zněla hodně hudba Milese Davise, Boba Marleyho co si tak namátkou vzpomenu

Podle toho, co jsi poslouchal a posloucháš, tak myslíš že cajon byl jen otázka času?

Řekl bych, že za tim bylo nějaký vedení osudu - vůbec by mě tenkrát na počátku nenapadlo, že bude cajón tak velkou součástí mýho života a že se mi díky němu otevře tolik dveří. Můj původní záměr bylo hrát na konga. Cajón má přitom spoustu předností - je všestranný, snadno přenosný (na rozdíl od bicích) a naučit se na něj hrát nějaký základní rtmy je celkem dostupný pro každýho, což by doufam potvrdili i moji žáci:)

Vedeš kurzy cajónu. Pro koho jsou určeny? Je to i pro úplné začátečníky?

Každá skupina je dost osobitá podle toho kdo se v ní sejde..Začátečníci, pokročilý, milovníci flamenka, profesionální bubeníci. Snažim se ty skupiny poskládat tak aby dávaly smysl. V každé skupině se potom snažím v žácích probudit rytmus, zlepšit koordinaci, sluchovou paměť, schopnost komunikovat hudebním jazykem..atd. Často se stává, že mají lidi předsudek, že nemají rytmus atd.. Když si to potom vyzkouší, jsou překvapení a odcházejí z hodiny naprosto nadšení - to je vždycky moc fajn a milý.

Věnuješ se učení na bicí soupravu?

Ano, na bicí učím v hudebkách v Plzni a ve Stodě. Tam je studium do určitý míry daný státním vzdělávacím programem. To je rozdíl oproti kurzům, který jsou víc volný a zážitkový. Občas učím na nějakých dílnách a trochu i soukromě. Poslední dobou vyvíjim ensámbl bicích nástrojů, kde se můžou moji žáci učit fungovat v různých hudebních situacích - to mě dost baví.

Jak jsi na tom s hraním, když neučíš. Máš stálou pozici v kapele?

Poslední rok to s hraním tolik nehrotim a beru jenom to co je pro mě fakt hodně zajímavý. Věnuju se synovi, mám vztah na dálku, takže to taky stojí dost času. S kapelou Timbasa doprovázím výtečnou kubánskou zpěvačku Marthu Galarraghu, toho času žijící ve Francii. Hraju s kapelou Flamenco experience sextet. Naposledy jsem dostal nabídku si zahrát s Annou K., tak to jsem například vzal a byla to dobrá zkušenost.

Jsou nabídky, které odmítáš?

Určitě mám svoje hranice. Kdyby jsem se v tom lidsky nebo hudebně necítil dobře, tak bych odmítl. Baví mě poznávání nový hudby - baví mě hiphop i nějaký tvrdší kapely. Sleduju to, koukám na různý bubeníky. Lidi mají často předsudek, že sjíždim jenom jazz a latinu. Fakt je, že když si doma sednu za bubny a hraju s nějakou muzikou, tak mě baví chytat různý feelingy. Zase to není tak, že bych hrál na dvojšlapku (zatim :D), ale tvrší hraní mě taky baví.

Byl jsi na Kubě. Je to bezesporu kolébka muziky. Jak si vnímal to prostředí? Je tamní mentalita výrazně jiná?

Kuba...je toho tolik! Netuším jak to pak všechno sepíšeš

( pauza na pivo ) I kdyby mě ta muzika nezajímala, tak to byla strašně velká zkušenost po lidský stránce. Je to uplně jinej svět. Jak říkáš, ta mentalita je uplně jiná. Je to tam celkově izolovaný od všech technologií, takže to tam je třeba 30-40 let pozadu. Díky tomu je jejich tempo hodně pomalý. To je zajímavý, když si uvědomím v jakym uspěchaném tempu žijeme my a jak se neustále za vším ženeme. To má velkej vliv. U nás je to většinou i to hraní takový uspěchaný a nervozní. Na Kubě třeba hrajou brutálně rychle, ale je to strašně uvolněný a posazený na zadku. Životní styl má vliv na všechno. Na Kubě tím žijou. Všichni hrajou hustě bez ohledu na věk. Pro ně je to folklor, živoucí kultura, hudba je tam prostě všudypřítomná. Na koncertech tam není hranice mezi kapelou a diváky. Každej den jsem měl hodiny třeba se třema bubeníkama, který do mě cpali strašlivý polyrytmy, šílený breaky Snažil jsem se vyhledat starý patriarchy, který až umřou, tak s nima zmizí strašně znalostí. Například Maximino Duquesne Martinez - to ani nejde popsat. No a mezitim jsem se snažil naučit na další hodiny a večery jsme šli na koncerty nebo na ceremonie, kde se lidi dostávali do tranzu, takže toho bylo po měsíci dost

Jak lze zkloubit osobní a rodinný život, když se živíš hudbou a nemáš pevnou pracovní dobu?

Občas to není jednoduchý, ale dělam maximum, abych chaos a řád ve svym životě vyvážil. Myslim, že se mi to celkem i daří.

Ještě k samotným bicím. Co máš rád za zvuk, materiál, značku...?

Nikdy jsem nebyl typ co je zahrabanej v katalogu bicích a studuje všechny možnosti korpusů, ale vždy jsem více řešil samotný hraní. Moje první bicí byly Amátky, který téměř nezněly, a hrál jsem na ně možná 8 let. Když jsem si přál bicí, který by zněli mnohem líp, tak mi táta řekl, že je to hodně v rukách a že dobrej muzikant dostane zvuk ze všeho. A bylo..Momentálně mam dvě sady- jednu víc do jazzu, druhou rockovější jakoby.Tu mám teď radši - má kratší, hutný a konkrétní zvuk. Doufám, že se dopracuju k bicím, se kterýma budu maximálně spokojenej. Problém je, že když mám nějaký peníze navíc, tak jedu radši například do Madridu za někým, od koho se budu moc naučit něco novýho. Asi jsem blázen To je můj momentální způsob a je dost možný, že to vybavení podceňuju.

Máš určitě spousty perkusí, chrastítek. Je ve té sbírce nějaká specialita, nebo nástroj, který tu neznáme a ani ho neseženeme?

( pauza na pivo )

Nejsem sběratel a ani těch nástrojů nemám tolik. Znám jiný lidi, kteří cestují po světě a sbírají všechny druhy nástrojů. Nejsem teda a priori sběratel - snažim se naučit na těch pár jednotlivých nástrojů co je mam doma a nasbírané zkušenosti si nechci nechávat pro sebe, ale pustit je dál. Nástroj, kterej je pro me nejvzácnější z těch co mam jsme přivezli z Kuby s kamarádem Vašíkem Greifem. Jsou to folkorní bubny Batá (celkem tři bubny, na které hrajou tři muzikanti), které se na Kubě používají při náboženských rituálech k dosažení tranzu. Já jinak nejsem sběratel a ani těch nástrojů nemám doma tolik. Znám lidi, kteří jsou opravdový sběratelé perkusí. Já mam doma dohromady tak dvacet bubnů a perkusí a to mi tak nějak stačí - naučit se hrat aspoň na pár z nich nějak víc do hloubky je pro mě už tak dost výzva. Hlavně si nasbírané zkušenosti nechci nechávat jen pro sebe, ale i to třeba někoho naučit.

Nechtěl bys napsat cestopisnou knihu z pohledy bubnů a hudby?

Což o to: nápadů jak naložit s tim, co jsem se dosud naučil je hodně, ale sám sebe hlídám, abych neotevíral neustále nové projekty a nenechal tak za sebou nedotažené kapitoly. V tuhle chvíli mam spoustu plánů a nápadů ohledně učení a několik nápadů hudebních, tak mi držte palce!

Recent Posts
Archive

© 2020 By Mike, verze 3.4

samolepka.jpg
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now