ROZHOVOR: Honza Krček

Honza je člověk, kterého si nesmírně vážím. Díky němu jsem měl první možnost si vyzkoušet, jaké to je hrát v kapele. Muzikant, skladatel, hráč snad na všechny nástroje, kapelní Coach a v neposlední řadě kamarád a spoluhráč.

Honzo, mohl bys na začátek říc, kde tě momentálně můžem slyšet v roli hudebníka?

Jako hudebník zpívám a hraju na klávesy s chutí v kapele Chuť a vedu plesovou kapelu, která se jmenuje Epigon. Také se angažuji v různých vystoupení s operou v Divadle J. K. Tyla, kde jsem jako externí sborista zpíval v opeře Bludný Holanďan . Teď v červnu budeme zase na Lochotínském amfiteátru organizovat tzv. Noc s operou.

Jsi kapelní coach. Mé bubenické začátky byly, když jsem hrál v žákovský kapele. Naučil jsi nás, jak kapela vůbec funguje a na čem se zdokonolovat. Taky jsi s náma byl na prvních koncertech, abychom věděli, co to znamená mít koncert. Prozraď mi, jak vznikl tento nápad. Zatím jsem se nesetkal se školou, kde by byla možnost mít kapelu.

Asi to vycházelo z mé tužby, kdy jsem ve čtrnácti chtěl mít kapelu. Sám jsem se učil a odkoukával od ostatních kapel, jak to funguje a procházel jsem si zkouškama s kamarádama. Přišel jsem na 15. Zš a viděl větší možnosti, než v maloměstě ze kterého pocházím. Mimo hudební výchovy a mimoškolní práce se zde dělají zájmové kroužky. Z hudebny je možnost si vzít nástroje a hrát. Tak jsem spojil tyto možnosti. Můj odvěký sen byl si zkusit s žáky zahrát, protože není nic hezčího, než sehnat kolegy. Mě bylo nějakých 24 let a bylo pochopitelně divné, že hraji s o deset let mladšíma capartama. Tak jsem se od nich odpojil a začal jim to coachovat. Postaral jsem se o zrychlení jejich prvotního vývoje. Když začali trénovat v září, tak už v prosinci měli koncert. To je u mne takové pravidlo, že to musí každá kapela zvládnout.

Určitě to musí být náročné. Kde bereš sílu a inspiraci? Hodláš být do budoucnosti nadále lektorem žákovských kapel?

Inspirace přišla rok poté, co jsem to začal dělat a viděl film "Škola ro(c)ku" :D. Kde beru energii? Já jsem endorfinovej celý život. Jako takového poděsa mě myslím znají všichni. Jsem nadšen, když se něco děje k čemu můžu přispět. Já jsem byl vždy levý na sporty, ale vždy jsem byl pravý komediant. Naštěstí mam slabý pud sebezáchovy ohledně trapnosti. U hudby jsem přesvědčen, že co ji dám, to mi čtyřikrát vrátí. Vést hudební kapely budu nadále, dokud budu moc něčím přispět a budou mít o to děcka zájem.

Když zrovna neučíš ve zkušebně, čemu se nejraději věnuješ? Něco mimo hudbu?

A co je mimo hudbu? :D Musím říc, že do nedávna byl můj svět zkušebna, kde mi vše ostatní může vlézt na záda. Tam jsem nejšťastnější a pořád je to něco, jak popsal Zdeněk Lukáš v nádherné písni: Když si člověk zpívá, tak se zastaví čas. Samozřejmě, že během několika posledních let se mi vyvinul trvalý vztah s další výbornou muzikantkou a to je to zásadní. S mojí přítelkyní a současnou manželkou Bárou se nám před 8 měsíci narodila dcera Zuzka. Ne že by láska ke zkušebně a té hudební práci slábla, ale mam už druhou činnost a to že jsem s rodinou. Užíváme si společné rodinné chvíle.

Tak k tomu mam navazující otázku. Nastane někdy u tebe moment, kdy se nudíš? Zatím sem se nesetkal s tak vytíženým člověkem. Když jsi teď čerství otec, máš čas „vypnout“?

Já si myslím, že každý, kdo se za něčím honí každý den, tak se v neděli musí zastavit. Nejčastěji to jako učitel pociťuji v červenci a srpnu, kdy jsem schopnej opustit hudbu, Jít za hudebníma mudlama ( :D ) a vypnout. Nebo dokonce si lehnout a koukat na filmy. U mě to vydrží maximálně den a půl. Pak se začnu neskutečně nudit a nesnášet se. John Lennon řekl pravdivou věc: Aby člověk mohl hudbu dělat, je potřeba ji občas nedělat.

Jak se k tobě dostane mladá kapela, která chce od tebe pomoc? Je to jen v rámci školy?

Pracuji na druhém stupni 15. základní školy, kdy oslovuji šesťáky, jestli se chtějí rozhoupat. Ale nejvíce to funguje přes známosti a doporučení. Úplně stejně, jako jste se dali dohromady s The Undercovers ( moje první kapela ). Nejkrásnější u těch úplných začátečníků je, že ani neví na co chtějí hrát. Až ve zkušebně se každý rozejde k nějakému nástroji a podle jejich schopností to teprve utváříme. Já si pamatuju, že za mnou přišel Matěj Rejšek s Danem Kačínem. Matěj že bude hrát na basu a Dan na kytaru, ale neuplynul ani měsíc a byli prohozeni. Matěj má více kytarové cítění a Danovi to neskutečně šlapalo, tak sem je k této záměně popostrčil.

Zakončil bych to otázkou: Je nějaký hudbní styl, který nemůžeš vystát? Čistě z hudebního hlediska a ne z názorového postoje, či politické angažovanosti.

Každé zboží má svého kupce. I ty největší šílenosti, které jsem zažil třeba na Múze v Divadle Pod Lampou. Pořád je to ta hudba a má to smysl. Znám z blízkých kolegů, kteří mají plné zuby normální muziky, jako třeba Štěpán ( kyt. Chuť ) . Je toho přeposlouchanej, jelikož je extrémně vnímavý člověk a už hledá alternativní až úchylný věci. Já nemůžu vystát, kdy se hudba znásilňuje a dělá se jen pro prachy. Jednou Vašek prohlásil, že s Evou nedělá kulturu ale byznys. Hudba je vždy múza, co nás činí nadčasovými a nesmrtelnými. Najednou se dělá z hudby....nechci urazit... něco jako nějaká pasta, kterou musíme spolknout, abychom přežili do druhého dne.

Díky moc za rozhovor Honzo.

Já také díky. Škoda že jsme to zakončili tak negativně.

Následně se odebíráme do zkušebny, abychom makali na novém materiálu, který uslyšíte už 9.6. v Plzni na Náplavce. :)