Monkey Business - LIVE 25.2.2017 Depo2015, Plzeň

Na tento koncert jsem se těšil fakt dlouho. Dříve jsem na Monkey Business chodil poměrně pravidelně a nikdy neodcházel zklamaný, navíc jsem tentokrát sehnal i početnou sestavu, ve které jsme vyrazili, tedy nebylo co řešit. Koncert se konal v Depu2015, kam jsem předtím zavítal pouze na Rock for People, takže jsem byl na vše velmi zvědavý. Sraz máme v baru Livingstone a já po cestě poslouchám ve svém starožitném MP3 přehrávači desku Gorila vs. Architekt od Vladimíra 518 a říkám si, že je to fakt TOP česká deska a že si v podstatě neumím představit nic lepšího, co tu vzniklo. (To jen tak úplně mimochodem na úvod recenze koncertu Monkey Business, chápete? :D) V "Liváči" dáme pár piv a chvilku před osmou vyrážíme do Depa.

Myslel jsem si, že je akce vyprodaná, ale lístky se na místě dají sehnat úplně v pohodě, a kromě neskutečných front na pivo tam zas tak narváno není, což je první (příjemné) zjištění. Dalším překvapením je relativně časný začátek samotného koncertu – něco málo po půl deváté už jsou hudebníci na pódiu a celý koncert odstartuje songem "My Friends" a pokračuje dalšími hity z první desky "Why Be In When You Could Be Out", kterou mám opravdu velmi rád. Od prvních minut je jasné, že je kapela ve skvělé formě a že i s novou zpěvačkou Terezou Černochovou to šlape jako hodinky. Jak je u MB zvykem, mají perfektně zvládnutou show. Převleky jsou tentokrát ve stylu španělské Corridy, na výborné úrovni komunikují s publikem a navíc do Depa přivezli pro mě naprosto úchvatnou světelnou show, která je na vysoké úrovni. Nebál bych se označení světová! Koncert příjemně plyne bez výraznějších rušivých elementů a po chvilce už se taky houpu v bocích a šlapu zelí. Zhruba v polovině vystoupení Matěj Ruppert mezi písničkami paroduje našeho pana prezidenta, strefuje se do Andreje Babiše a Roman Holý natáčí "zdravici" pro jejich kamaráda Jiřího Bartošku k narozeninám, ale jinak koncert neuvěřitelně jede, má feeling a ani tyto pauzy nejsou vyloženě trapné a zbytečně dlouhé (i když já osobně bych se bez nich klidně obešel, přece jen na koncertech preferuji kvalitní show a poslech hudby než trefování se do stupidních politiků).

Parádním momentem bylo hostování bývalé stálé členky Tony Graves, která na pódium vylezla přímo z první řady publika a zazpívala s kapelou několik skladeb. Návštěvníci jsou nadšeni, a ať se rozhlédnu kamkoliv, všude lidé tančí, baví se a mají upřímný úsměv na tváři. Co však nemají, je pivo nebo jakýkoliv jiný nápoj, protože nikoho z pořadatelů nenapadlo na takto velký prostor a množství posluchačů přidat výčep navíc. Takže na dvě pípy vychází cca 250 lidí, což je opravdu zoufalost a já to beru jako obrovské mínus celé akce, ačkoliv bylo vše ostatní naprosto super (od zvuku a světla přes atmosféru a výkon kapely až po setlist). Ale zpět ke koncertu samotnému. Během vystoupení se mi honí hlavou jedna věc – ta kapela je fakt skvělá a hlavně neuvěřitelně přesná. Rytmika ukrutně zařezává a je strašná radost to poslouchat a jako aktivní basák si to opravdu užívám. Pánové Mrázku a Houdku, klobouk dolů před Vámi! Všechna čest. Díky tomu (a světlům) si připadám jak na koncertě nějaké elektronické stálice a nejednou mě v hlavě napadne, že jsou "Mankáči" takový Český The Prodigy (i když hudební styl je úplně někde jinde). Prostě jsem to tak cítil, nic víc v tom nehledejte :) Absolutní vrchol celé show pak pro mě představuje skladba "We Feel Better Than Jan Hus", na kterou skáče (téměř) celé Depo a je zahraná s úžasnou energií a nadšením. Opět klobouček!!

Po necelých dvou hodinách hraní kapela odchází z pódia, aby se po chvíli vrátila s přídavky. Tou úplně poslední skladbou je patrně největší hit "Piece Of My Life". Písnička je to skvělá, mám jí opravdu moc rád, ale tak nějak mi nepasuje na úplný konec této skvěle rozjeté show. Přeci jen bych si uměl představit to celé zakončit nějakou "divočinou" a ne touto pomalou baladou. Ale to je jen mikroskopické, téměř neviditelné, mínus na jinak úžasném hudebním zážitku.

Je teprve půl jedenácté a bedňáci už sklízejí pódium. Chvilku ještě nasáváme atmosféru (a konečně taky pivo z kelímku) a přemýšlíme, kam budeme pokračovat. Volba padne na Papírnu a rozhodně je to výborná varianta. Do klubu totiž přicházíme ve chvíli, kdy začíná hrát Tábor Radosti – ambient dark elektro DJ projekt z Jihlavy. V klubu je takový neuvěřitelný dým, že není vidět na metr před sebe. Opravdu, to není fráze!! Je vidět pouze dým, strobo a slyšet neuvěřitelně depresivní, stísněná hudba. Byl to úplný opak, skutečný protipól po funky veselém vystoupení Monkey Business, ale rozhodně to mělo něco do sebe. Na pódium nebylo vůbec vidět, ale hudba mě neustále přitahovala a já byl s každým dalším krokem vpřed hlouběji v pekle. Byl to nepopsatelný, nepřenosný zážitek. Hodně těžká hudba, která byla ve spojení s maskovanými DJ‘s neuvěřitelně démonická a já si připadal, jak kdybych šlapal po tělech nenarozených embryí a brodil se jejich krví. Jo, bylo to docela psycho :) Však jsem se po vynoření z toho dýmu vrátil jako někdo úplně jiný. Bylo to zajímavé a emotivní, jednalo se o brutální niterný prožitek. Tábor Radosti – jak úžasný název pro takovouto hudbu. Na závěr asi jen rychlé shrnutí – byl to skvělý večer plný nezapomenutelných zážitků a já se už teď těším, až příště uvidím jak Monkey Business, tak Tábor Radosti. Stálo to za to, tak když budete mít příležitost, určitě si je nenechte ujít a vyrazte podpořit Českou scénu!!

autor: Michal "Austin" Schmid foto: Michal "Austin" Schmid a Jaroslav "Fredy" Diviš (moc děkuji!!!) korekce: Ondřej "Debakl" Schmid