Live - Sum 41

Všichni máme rádi Jirku Macháčka, ale Johnny Depp to prostě není. Něco tomu chybí. A hlavně toho ta "naše česká zhulka" neodehrála tolik. Tak přesně takhle jsem si připadal minulé pondělí na koncertě Sum 41 v Roxy. Ale vezměme to popořadě.

Nic proti klasickým reportům z koncertů, ale rád bych to pojal trochu jinak - jako vyprávění mého skvělého výletu :) Ze svých kamarádů jsem byl nakonec jediný, kdo si lístek koupil s dostatečným předstihem, ale tak nějak jsem pořád doufal, že nás přece jen z Plzně pojede víc a zakalíme už po cestě a celkově si to užijeme. No... nestalo se a tak v pondělí 6.2.2017 vyrážím na vlak úplně sám jen s placatkou rumu a nadějí, že v Roxy snad alespoň toho Vegyho potkám. Naštěstí jsem hned ve vlaku zmerčil kluka s holkou, který evidentně jeli na ten samý koncert. Přisedl jsem si k nim do kupé a jasně, že taky jeli na Sum 41. Nejsme ještě ani v Rokycanech a už se společně bavíme o muzice a všem možným. Než dojedeme do Prahy, čítá naše skupinka už 7 lidí, všichni kecáme o oblíbených kapelách a popíjíme oblíbené nápoje - pivo a rum. Já nejstarší a nejzkušenější pak v Praze všechny vedu a během chvilky jsme před Roxy. První, co nás ohromí, je fakt dlouhá fronta. Spousta mladých punkáčů popíjí houby a rumkolády a je jasný, že si to všichni přijeli užít. Po zhruba 20ti minutách ve frontě se dostáváme dovnitř a jdu to zkusit do šatny. Bez šance. Tak si narvu bundu do báglu a jdu pro pivko a okouknout sál. Už teď je fakt plno, ale objevuji super místo - hned za zvukařským pultem. No dobře, úplně hned za ním ne, ale fakt dost blízko. Říkám si, jak jednoduchý by bylo hodit jedno pivko a bylo by po koncertě. Spousta lidí by měla po zážitku a já po ksichtě. No, v duchu se tomu zasměju a jdu si pro další pivko. Okouknu merch, koupím si super triko velikosti L (moje vůbec první eLko!!!! - holt růst nezastavíš) a jdu si dát konečně bágl do šatny. Naštěstí se mi povede vrátit na svoje skvělý místo a poslouchám předkapelu - pop rockové Paerish z Francie. Není to úplně blbý, ale to je asi tak vše. Teda ještě basák měl docela cool nápis na svým kombu: "mam rad pivo a Petr Cech". Jo, to my všichni kamaráde. No nic, rychle pro pivko a nachystat se na hlavní hvězdy. Moje super místo už není úplně tak super, protože ho objevili další návštěvníci, ale pořád je prima. Po cca půl hodinový přestavbě pódia a několika punkovejch šlágrech hrajících z reproduktorů to začne. Kolem půl deváté se objevuje kapela a hned od začátku je jasné, že to bude kurevská jízda. Nevím, jaký song zahrály první, druhý a nebo osmý. Všechny byli zahraný naprosto skvěle a přesvědčivě. A přesně v tuhle chvíli - mezi první a poslední věcí mi to došlo. To, co jsem napsal hned na začátku. Jasně, i v ČR máme super kapely, co to umí rozbalit, ale tohle je prostě úplně někde jinde. Na těch 5ti muzikantech je vidět, kolik už toho mají za sebou. Kolik nespočet koncertů už odehráli a to ať v klubech nebo na obřích festivalech. Je radost na ně koukat a je hustý, s jakou lehkostí a nadhledem si celou show užívají a jak si vodí své fanoušky. Tohle žádná česká kapela neumí. A to je pro mě největší zážitek z celého koncertu. Jasně, super byl zvuk, světla, bubenické "drum and bass" sólo i balóny vypuštěné nad naše hlavy, které pokud se přiblížily zpět k pódiu Deryck s velkým potěšením a úsměvem ničí kytarou.

Ke konci už ale bylo v Roxy strašný vedro a dusno a já se tak šel přemístit ke kraji, kde klimatizace alespoň drobet fungovala. Ovšem když kapela spustila mé nejoblíbenější hity z desky All Killer No Filler nešlo to a procpal jsem se tím velkým slizským propoceným davem dopředu do kotle a drobet si tam "zařádil". Na všechny kolem jsem působil asi jako zjevení (evidentně proto, že jsem tam byl nejstarší), ale všichni ocenili, když jsem komě sebe i je mezi písničkami ovíval kšiltovkou a alespoň na chvilku poskytl drobátko vzduchu. Po posledním hitu Fat Lip jsem se vydal ze sálu na vzduch a zpětně litoval, protože jsem tak přišel o druhý přídavek v podobě parodického songu Pain For Pleasure. Smůla, ale tak snad příště a ideálně ve větším klubu nebo na festivalu pod širým nebem.

Po koncertě fronta na šatnu šílená. Tak jsem šel pro pivko a čekal asi hodinu, než jsem se dostal pro svůj bágl. Pak jsem měl sraz s kámošem Márou a šli jsme ještě na pár drinků. Skončili jsme v pražským hipster klubu Vzorkovna. Neuvěřitelný! Místo placení penězi si musíš nabít nějakou čtečku a tou pak "pípat" když si chceš dát pivko, který navíc dostaneš do zavařovačky od vokurek. Prostě Praha a můj úžasný kamarád :) Ale tak měl jsem alespoň nějaký zážitek a vzpomínku na celý život. Kolem 4h ranní se loučíme a já jdu na vlak. Ten jede pouze do Berouna a tam mám na přestup na vlak do Plzně cca 5 minut. Samozřejmě ve vlaku usínám a vzbudí mě až průvodčí, který se smíchem říká: "Mladíku, přece s námi nechcete jet zase zpátky do Prahy." Jasně, že nechci kámo, tak se sbírám, vystupuju a jdu na vlak směr Plzeň. No, ale než k němu dojdu, tak se vlak rozjíždí, já na něj mávám, strojvedoucí mává na mě a mě je jasný, že si v Berouně počkám o chvilku déle, než jsem zamýšlel. No co, alespoň že je v čekárně teplo. Držím si bágl a čekám, než přijede rychlík směr Německo. Po 40ti minutách se dočkám. Ve vlaku si držím víčka a snažím se neusnout. Přece jen... ocitnout se v Německu bez občanského průkazu a s pytlíkem legrace v kapse se mi moc nechce. Naštěstí to klapne a já vystoupím v Plzni. Uf!! Kolem 7h ráno jsem v posteli a s úsměvem na rtech usínám. Bylo to fakt velký, skvělý, vzpomínkový a já nevím co všechno. Moc jsem si to užil a opět mi to dokázalo, jak vůbec nevadí vyrazit na koncert klidně i sám a jak jsou proti nám zahraniční kapely dál. O dost dál! Asi tak jako Jirka Macháček a Johnny Depp.

Recent Posts
Archive

© 2020 By Mike, verze 3.4

samolepka.jpg
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now