Rozhovor: Lukáš "Vinca" Vincour

December 21, 2016

Ahoj Lukáši! Jsem moc rád, že ti můžu položit pár otázek. Důvod proč sem tě oslovil je, že z tebe jde naprostá pohoda a harmonie. První otázkou bych chtěl směřovat na tvoji novou knihu. Jaká  byla cesta od nápadu přes psaní a vydaní?

 

Ahoj Michale. Já Ti v prvé řadě moc děkuji za oslovení, a jsem potěšen, že na Tebe vyzařuji takovou energii. Beru život tak jak přichází a myslím si, že našim údělem je ho naplno prožít. Každou nepříjemnost, která mi do života vstoupí se snažím brát jako dobrou životní lekci, co mi má ukázat cestu. Nápad k tomu napsat knížku o určité části mé životní cesty, vznikl ve volných chvílích s kapelou na turné. Cítil jsem, že se potřebuji z některých věcí vypsat a vypustit je ze sebe ven. Prošel jsem takovou osobní terapií, ale ne vše je v ní nakonec obsažené. Má 168 stránek a zhruba 100 jsme jich nezveřejnili. Rozhodl jsem se, že nepříjemné a negativní témata ponechám v šuplíku, což byly právě tyto stránky. Dlouhou dobu jsem se rozhodoval, zda to vůbec někdy vydám, ono totiž psát o osobních pocitech je vždy citlivá záležitost. Ale nakonec jsem k tomu sebral odvahu i sílu a mé první "dítě" je na světě. Chtěl jsem lidem ukázat, že je možné si plnit své přání. A já si tou knihou splnil velký sen a opět se přesvědčil, že vše je možné. Ale musíte tomu dát srdce a kus sebe, ať je to uvěřitelné. Měl jsem i nabídky od nějakých vydavatelství, ale ti by mi to nejspíš měnili k obrazu svému a dle nějakých jejich pravidel. To já nechtěl a tak do toho zasahoval jen okruh těch nejbližších, tj. rodina a kamarádi. Jakmile do toho totiž začnou zasahovat třetí osoby, obvykle to ztrácí tu individualitu. Myslím, že se to povedlo a je pro mě až neuvěřitelné, že svou knížku potkávám v některých knihkupectvích.

 

 

Hraješ ve spoustě kapel a projektů. Je vůbec nějaký hudební styl do kterého bys nešel?

 

Momentálně jsem spousty hudebních projektů pozastavil nebo nechal plynout. Poté, co si dali Pipes & Pints pauzu, jsem se věnoval převážně sobě, vypisoval se z pocitů a hledal vyšší smysl života. Potřeboval jsem chvíli klid a zastavit se. Hudební aktivity naplno rozjedu zase v novém roce 2017. Už se na to moc těším, plánů je spousta. Ohledně hudby samotné mi žádný hudební styl nevadí a v každém je něco zajímavého. Mou srdcovou záležitostí je hlavně punk-rock, hardcore, ale velice rád bubnuju třeba i do úplně jiných žánrů, jako je hip-hop, disco či dubstep. Na co bych si ale asi netroufl je jemnější a velice technický styl hraní, jako např. jazz.

 

 

Čistě pro bubeníky: jaký používáš bicí a činely?

 

Bicí mám Mapex (Saturn) a činely používám Anatolian. A jsem velmi spokojený. Relativně levné bicí v super kvalitě.

 

Jsi striktní streight edge. Je to těžké být v dnešní společnosti abstinent? Co tě vlastně k tomu vedlo?

 

Jsem straight edge asi už 15let, ale nevidím v tom pro mě nic neobvyklého, ani pocit, že si něco upírám nebo neužívám života. Nikdy jsem neměl nějakou touhu experimentoval s drogama a bavit se pitím alkoholu. Smysl života jsem viděl trošku jinde. Neviděl jsem a nevidím v tom nic naplňujícího. Ale největším důvodem byla asi svoboda. A tu mohu pociťovat jen tehdy, když nejsem ovlivňován nějakými omamnými látkami. Stalo se to pro mě naprosto běžnou součástí života. Alkohol, ani žádné drogy mě nelákají a nic neříkají. Více se o tomto tématu rozepisuji právě v knížce, stejně i o následující otázce týkající se cestování.

 

 

Hodně cestuješ a viděl si toho hodně. Kde se ti nejvíce líbilo? A kam plánuješ ještě odcestovat?

 

Za každé nové místo, které mohu navštívit jsem neskonale vděčný. Hrozně rád bych jednou procestoval celou Zemi a proto se nerad vracím na místa, kde už jsem byl. Nejvíce zážitků do této chvíle jsem si přivezl z Indie, kam vím, že se jednou vrátím. To je úplně jiný svět, který by měl navštívit každý Evropan.

 

 

Preferuješ cestování po světě s kapelou, nebo s kamarády či přítelkyní?

 

Cestování po světě s kapelou si nikdy neužiju tak, jako když jedu po vlastní ose. Díky kapele jsem poznal Japonsko, Rusko, celou Evropu, což bylo skvělé. Ale máš povinnosti, každý den mnohdy velké přejezdy a na poznávání nových míst už mnohdy nezbývá moc času a někdy ani sílu. To ale záleží i na tom, jak je turné nastavené. My třeba na našem prvním evropském turné v Pařáži nešli ani spát, protože jsme prostě museli vidět Eifellovku. Sice to bylo ve 3 ráno, už nebyla ani osvícená, ale stálo to zato.

 

 

Popiš mi ve zkratce, jak vypadá běžný Lukášovo den.

 

Popsat můj den není tak jednoduché, protože je skoro každý odlišný, díky mým různorodým aktivitám. Obvykle chodím spát hodně pozdě a snažím se vstávat brzy. Hraju na bicí, učím na bicí. Starám se o facebookové stránky našich aktivit. Máme hudební bookingovou agenturu. Připravujeme ekologický projekt. Těch plánů je nekončno. Ale vše se postupně někam posouvá, tak jsem sám zvědavý, co z toho všeho vznikne. Mým snem je ale mít dům blízko přírody, protože městský ruch už mě vyčerpává.

 

 

Kdyby sis představil, že z nějakého důvodu nemůžeš hrát a dělat muziku. Dokážeš si vůbec představit takovou situaci?

 

Čemu by ses věnoval? Nerad bych si takovou situaci vůbec představil, ale teď v období kdy mám méně koncertů než dřív na to občas pomyslím. Jaké by to asi bylo. Není to hezká představa, ale musel bych se s tím smířit a určitě bych to zvládl. Našel bych si jiný směr, který by mě naplňoval, a do kterého bych vložil srdce. Život by šel dál.

 

Když v Čr hráli Blink 182, tak si mě možnost se potkat s Travisem. Byl čas s nim prohodit pár slov, nebo proběhlo jenom společné foceni?

 

Ano, to pro mě byla úžasná chvíle a jsem rád, že setkání proběhlo. Do poslední chvíle nebylo jisté zda se uskuteční. Tímto bych chtěl poděkovat Robertu Vlčkovi, z pořadatelské agentury Conspiracy, který mi to umožnil. Setkání se všemi členy kapely bylo krátké, asi 5 minut, ale pár slov jsme prohodili se všema a byli velice milí. Byl jsem ale tak nervózní, že mi vypadly veškeré otázky, na které jsem se chtěl zeptat.

 

 

Poslední otázka: Co ti momentálně hraje v přehrávači?

 

Musím se přiznat, že poslední dobou poslouchám jen starou muziku, kterou mám v přehrávači. Nic nového mě extra neoslovilo, ale ani jsem to nevyhledával. Před kým ale smekám je kapela 21 Pilots. Osobně se mi jejich tvorba moc nelíbí, ale ve dvou dokázali strhnout neuvěřitelné davy a hrozně jim to přeju! Působí jako velcí sympaťáci, co předávají jen dobro a lásku.

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Recent Posts
Please reload

Archive
Please reload

© 2020 By Mike, verze 3.4

samolepka.jpg
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now